Rádce – vytvoření vhodného prostředí pro činčily
Činčila je oblíbená díky svému ozbrojujícímu půvabu, chytrosti a milé povaze. Při pořizování činčilky mějte na paměti jejich dlouhověkost. Činčila je závazkem až na 15 let. Níže naleznete:
- Základní informace o životě činčil.
- Ubikace a vybavení.
- Údržba a čištění klece.
- Jak si hrát.
- Cestování s činčilou.
Základ života činčily – DŮLEŽITÉ
Činčila je společenské zvíře a na to je potřeba při pořizování tohoto mazlíka hledět. Činčily by měly být chovány ve skupinkách o minimálně dvou členech. Taková skupina by se ale měla skládat vždy z členů stejného pohlaví. Není to ale jen o soužití v kleci. Nedávejte do stejné místnosti, ve které žije skupina samců, žádnou samici. Kluci by se nepěkně pohádali.
Nejlépe bude vše fungovat, když spolu budou činčilky žít už od mala, třeba jako sourozenci. Nebo se poznají do 4 měsíců věku. Pak se činčila bere jako dospělá a s druhou činčilou je nutné ji seznámit velmi opatrně.
Činčily seznamujeme v neutrálním prostředí, což úplně není stávající klec. Doporučujeme dát je třeba do vany nebo do chodby, zkrátka někam, odkud neutečou, ale budou mít dostatek prostoru k manévrování. Novou činčilu také ovoňte svým pachem, mazlete se s ní, než ji dáte očuchat stávající činčile. Při seznamování činčily nedržte nebo je nenechávejte očuchat se přes mříže klecí. To by akorát podpořilo jejich strach, který se zvrhne v agresivitu. Když jsou činčily spolu „v pohodě“ – nehádají se, neperou se …, můžeme je dát do společné klece, kterou ale předtím zbavíme všech pachů – důkladně ji vydrhneme i včetně jejího vybavení.
Občasné hádky a praní patří ke komunikaci mezi zvířaty a nemusíte mít strach, že se nemají rády. Často můžete vidět, že jedna činčile skáče na záda té druhé. To je v pořádku, vyjadřují si tak postavení ve skupině. Činčily jsou nakonec šťastné, že mají parťáka, se kterým si dokonale rozumí. Přesně to jim člověk nedokáže nikdy vynahradit. Nemějte strach, že když činčila bude mít kamarádku nebo kamaráda, přestane vás mít ráda nebo budou spolu zlobit. Vždycky totiž záleží jen na jejich povaze a na tom, zda byly od narození brány do rukou a mazleny. Přidání druhé činčily tohle nemění. A starost o dvě činčily je stejná jako o jednu činčilu.
Ubikace a vybavení
Činčily chováme výhradně v kleci nebo v tzv. „skříňokleci“. Jakákoliv terária, akvária nebo plastové boxy jsou naprosto nevhodné, protože se zapařují a vzniká v nich plíseň, která může činčile způsobit i vypadávání srsti.
U klece pro činčily platí, že čím větší, tím lepší! Minimálně by na výšku měla mít klec 100 cm. Základní potřebou činčil je totiž skákání a vyskočí do výšky až jeden metr, proto tuto výšku potřebuje mít v kleci. Máte-li malou klec (např. 100 x 50 x 50), musíte činčilám dopřát pohyb mimo klec ve výběhu.
Dráty klece by měly být ošetřené kvalitní práškovou barvou nebo pozinkem – dejte pozor, aby dráty nebyly potažené bužírkou – to platí při stavbě klece ze dřeva a pletiva. Pletivo tedy vybírejte jen pozinkované.
Klec lze použít takovou, která je primárně určená pro ptáky nebo malé hlodavce (když splňuje nutný rozměr). Nevýhodou takových klecí jsou ale malé otvory na chytání činčil, plastové dno, kterým se činčila může prokousat, plastové police, které činčila může sníst. Zvlášť v zahraničních obchodech najdete celokovové klece vhodné pro činčily.
Nejlepším řešením je výroba klece podomácku, např. ze staré skříně. Sundáte dvířka a na přední část můžete umístit rám s pletivem, který doplníte panty a zámkem. Na podlahu skříně nalepíte kachličky nebo linoleum a zaspárujete. Poličky z dřevotřísky nahradíte dřevem s otvory, aby činčily mohly lézt.
Klec musí být určitě vybavena policemi, po kterých budou činčily lézt a skákat. Čím více poliček, tím lépe. Činčily budou poličky kousat, a proto musí být dřevěné. Počítejte s tím, že poličky bude nutné vyměnit.
Do klece dejte dost větví ovocných stromů na broušení zubů. Když seženete větev dostatečně silnou, činčily po ní budou moct šplhat.
Činčily potřebují koupel, ale ne ve vodě. Dejte jim do klece misku s koupacím pískem. Činčily si koupáním v písku udržují hustotu srsti a její lesk. Koupání pomáhá proti plísním.
Do klece je potřeba umístit misky na granule a další krmivo. Tyto misky by měly být kameninové nebo keramické, zkrátka dost těžké na to, aby je činčila nepřevracela a necestovala s nimi po kleci. Můžete použít misku pro králíky nebo menší misku pro psa či kočku.
Seníček se senem (hrst na den) by měl být kovový a ideálně pověšený zvenku. Činčila si jinak seno roztahá po celé kleci.
Jako podestýlka můžou sloužit bezprašné hobliny, dřevěné pelety, kukuřičné hrudky, bukové štěpky nebo konopné pazdeří. Činčile nedávejte nikdy Asan – obsahuje buničinu. Jelikož činčily rády podestýlku konzumují, tahle buničina by mohla činčile v bříšku nabobtnat a způsobit jí žaludeční problémy, na které by mohla i umřít. Co se týče podestýlky, dáváme ji jen na dno klece, zbytek klece (patra) budou bez podestýlky nebo potažené fleecem.
Do klece dále dáme záchodek s podestýlkou. Můžeme dát i do více míst v kleci.
Činčila se určitě ráda někdy schová, takže jí pořídíme domeček. Nejoblíbenější bude nějaká kostka s otvorem. Domek umístíme na nejvyšší poličku v kleci. Sami určitě vypozorujete, že činčily se drží hlavně nahoře. Domeček určitě připevněte, ať ho činčila neshazuje. Velikost domku berte takovou, aby se v něm činčila pohodlně otočila a lehla si, rozměry bude podobný jako pro králíka.
Činčila si ráda pospí i v měkkém plyšovém pelíšku, v hamace nebo v hamakové kostce či v závěsném tunýlku. Závěs volte určitě kovový, ať jej činčila nepřekouše. Činčila bude ráda i za „papučku“ – plyšový domeček ve tvaru bačkory.
V letních měsících při vysokých teplotách můžeme dát činčilám do klece kamennou destičku nebo kachličku na ochlazení.
Co se týče běhacích kol a talířů, doporučujeme rozhodně nějaké dřevěné, nejlépe o průměru 40 cm. Zkuste se podívat po nějaké domácí výrobě, na trhu s klasickými potřebami pro zvířata je pravděpodobně neseženete.
Čištění klece
Denně je potřeba omést ze všech poliček nečistoty, vybrat z klece nedojedenou potravu a vynést záchodky. Vyčistíme napáječku a nalijeme do ní čistou odstátou nebo převařenou vodu (ne horkou!).
Obvykle jednou za týden je potřeba větší úklid – vymetení veškeré podestýlky, důkladnější omytí klece a jejího vybavení. Myjeme vodou a přípravkem na čištění klecí nebo vodou s octem a citronem, dobře opláchneme. Můžeme umývat i dřevěné klece, opět oschnou.
Jak zabavit činčilu
Činčilu potěšíte tím, že jí dáte ovocnou větev na okusování. Tím stráví i hodiny. Cokoliv dalšího na hlodání bude pro činčilu zábava a radost. Vybrat si můžete i z hraček, které jsou určené pro hlodavce, tak je činčila bude moct okusovat.
Jak jsme již popsali výše, kolotoče jsou pro činčily skvělou zábavou, bohužel se jen těžko dá sehnat kolotoč o správném průměru, aby činčile neubližoval. Ještě jednou připomínáme, že pokud sháníte kolotoč, volte dřevěný o průměru 40 cm.
Činčile udělá radost, když ji vypustíte ven z klece a ona bude moct prozkoumat okolí. Dávejte ale pozor, ať se vám v bytě neztratí. Odstraňte z jejího dosahu veškeré nebezpečné předměty nebo cokoliv, co by mohla zničit.
Čím činčile neuděláte radost, i když se tak může zdát, je procházka venku. Činčily potřebují sušší prostředí a venkovní vlhkost by jim neudělala dobře.
Činčile nikdy nedávejte kšíry, obojky, vodítka a podobné! Bude to pro ni zbytečně stresující. Když se bude chtít vyvléknout, může si ublížit nebo vám utéct.
Cestování s činčilou
Pokud je nutné vzít činčilu ven, a to třeba v případě návštěvy veterináře, dáme ji do přepravky dostatečných rozměrů. Vyberte přepravku tak, aby se v ní činčila pohodlně otočila. Do přenosky nedávejte klasickou podestýlku, s tou byste u veterináře udělali nepořádek. Raději použijte deku nebo ručník.
Věříme, že nyní pro vás bude vytvoření vhodného prostředí pro vaše činčily hračka. V další kapitole se dozvíte vše o hygienických návycích malých zvířat. Pokud vám unikly informace o krmení malých zvířat, přejděte zpět do sekce Rádce – Krmení malých zvířat.
