Povel – Ke mně

 

Přivolávací povel se učí poměrně lehce. Avšak na druhou stranu vyžaduje o dost větší důslednost než jiné povely.

 

Trénink je vcelku snadný, zejména pokud se jedná ještě o štěňátko. Jednoduše voláme jménem, odbíháme při tom a ve chvíli kdy k nám pejsek přiběhne tak jej pochválíme a odměníme.

Tip:

Nejdeme směrem k pejskovi, byť to k tomu může svádět. Naopak, spíše od něj utíkáme, odbíháme, pobíháme ze strany na stranu. Pejsek vás totiž automaticky následuje. Nechce vás ztratit. Proto si pejsek nesmí zvyknout na to, že když nepřijde na povel "ke mně", tak že k němu nakonec stejně dojdete. To pak vyhraje na plné čáře. Získá to, kvůli čemu odběhl a ještě se mu neztratíte z dohledu.

Začínáme volat jménem. Pak jméno + příkaz. A na závěr ponecháme jenom příkaz. Tedy:

1. Čumáčku.
2. Čumáčku ke mně.
3. Ke mně.

Vždy odměňujeme. Povel nikterak nekomplikujeme, jinými slovy, nechceme, aby nás následně doprovázel, sedl si. Nepřipínáme jej hned na vodítko. Pouze zavoláme a po přiběhnutí nadšeně pochválíme a odměníme.

Důležité na závěr!

• Po přivolání by neměla následovat žádná nepříjemná věc. Např. připnutí vodítka nebo koupel.
• Povel ke mně při tréninku použít jen ve chvíli, kdy jsme si jisti, že pejsek přijde.
• Nepodlehnout. Když zavoláme "ke mně" a nakonec to vzdáme a poběžíme za pejskem, začne toho zneužívat.
• Cvičíme často, v různých situacích. Vždy jen pokud můžeme odměnit.
  • Pokud nemáme pamlsek, snažíme se o to víc pochválit. Můžeme podrbat, skákat radostí, vyhazovat listí do vzduchu.
• Tento povel je jeden z nejdůležitějších a nejužitečnějších. Dbáme proto na správné provedení. Jsme důslední a trpělivý.